Kámen

Už si dost dobře nedovedeme představit, čím byl kámen člověkovi doby kamenné. Podle potřeby byl mu pěstí, a pak mu jako mlat dával sílu medvěda. Byl mu kopytem, jako takový dával sílu kopajícího koně. Byl jeho zubem, jako hrot hrot kopí se mohl zahryznout do protivníka jako tygr a jako hrot oštěpu se mohl zabodnout do protivníka, aniž by se s ním člověk dostal do přímého styku. Byl jeho zobákem, a jako hrot šípu létal jako pták za kořistí.

Za dlouhá statisíciletí těsného soužití se člověk naučil rozumět kameni, uměl jej lámat, drtit, štípat, brousit, hladit, vrtat, dokázal dát nástrojům a zbraním z kamene funkčně i technicky dokonalý tvar. Tak jako přírodovědci rozeznávají zkameněliny zvířat podle tvaru zubů, tak archeologové rozlišují kultury doby kamenné podle tvaru listů oštěpů nebo šípů.

Člověk získal takovou zručnost v opracování kamene, že bylo rychlejší několika údery vyštípat z pazourkového oblázku nový hrot šípu a nasadit jej do nového prutu, než pracně hledat ztracený šíp někde v houštině.

Prvé nástroje z kovů neměly patrně mnoho výhod před kamennými, jejich výroba byla pracnější a nebylo je možné tak jednoduše pozbýt jako kamenné,protože jejich výroba byla mnohem pracnější než nástrojů kamenných. Znamenaly však něco nového, to čemu dnes říkáme pokrok a proto před nimi muselo kamení ustoupit, ti kdo užívali kámen se museli cítit méněcennými ve srovnání s lidmi nové doby.

Avšak tradice byla silná.

Ve svatyních se kamenné nože používaly dále k přinášení obětí a umění zpracovat kámen se využilo při výrobě kamenných nádob. Archeologové našli se desetitisíce kamenných nádob, které neměly žádný praktický účel. A nebyly to jen nádoby z měkkého kamene, jako je alabastr, ale předměty z kamenů nejtvrdších, jako je diorit nebo břidlice. Těžko odhadnout čas potřebný k ručnímu obroušení jejich stěn tak dokonalému, že prosvítají.

Zaujetí kamenem vrcholí právě v době, kdy se kámen stal jako surovina pro výrobu nástrojů vlastně zbytečným. Z úvah, co s ním, přišel člověk na to, že z něj lze stavět, že kámen výborně nahradil hlínu i dřevo. Tento objev člověka doslova oslnil. Rozvoj stavitelství z kamene lze srovnat snad jen s vývojem raket.

V Egyptě stavěli obyvatelé pyramidy, v Evropě menhiry a dolmeny, v Americe pyramidy i chrámy a dokonce na osamělém Velikonočním ostrově obrovské sochy.

V krátké době po tom co kámen přestal být hlavním materiálem pro výrobu nástrojů a byl nahrazen kovem, stal se pro člověka prostředkem k dosažení nesmrtelnosti. Pod kamennými pyramidami směřovali faraoni k věčným hvězdám.

Opojení vlastními schopnostmi vedlo Egypťany k tomu, že za vlády faraona Seneferu stavěli současně tři pyramidy.

Později se pozornost kandidátů nesmrtelnosti obrátila ke snáze opracovatelným materiálům. Od té doby, co si Vergilius postavil pomník kovu trvalejší popsáním papyru, snažíme se dosáhnout věčnou slávu horami papíru.

Terapie prací nás dokonale vyléčila. Dnes napadne jen zcela nepatrný počet jedinců, kterým se říká sochaři, zkusit najít krásu skrytou v kameni. Místo solidního kamene máme papír a dnes už ani ten ne, jenom ploché obrazovky s jejich pomíjivostí.