Přetištěno v Západočeský Archeoastronautický Zpravodaj, ročník XI, číslo 53, 2/53

Paranormální mince

Milan Kunz, 22. července 2000.

 

Lidé se snaží poznat budoucnost od toho okamžiku, co si pojem budoucnosti uvědomili. A možná už dříve se pokoušel pralidoop uhodnout, kde by mohl najít něco k snědku a když lovil zvěř, kterým směrem jeho kořist poběží. Tak předvídat dokážou i šelmy, takže schopnost předvídání, kde najdou potravu, asi musíme přiznat i zvířatům.

Všechny techniky, které prognostice slouží, jsou založeny na mimořádných schopnostech lidského ducha. Neboť k tomu, aby člověk pochopil složité soustavy diferenciálních a integrálních rovnic, které jsou základem současných předpovědí počasí, musí mít, to jistě uznáte, řádnou dávku matematické nadání, potom školení a nakonec zkušeností. Tak je tomu u všech metod, které jsou založeny na vědeckém přístupu, který se snaží nalézt zákonité souvislosti mezi příčinami a následky.

Vedle těchto vědeckých metod, které jsou pracné a nudné, prý existují fascinující způsoby přímého poznání budoucnosti. Žijí mezi námi jedinci obdaření nadpřirozenými schopnostmi, proroci, jasnovidci, a jiní senzibilové, kteří prostě ví, co se stane a nebo to dovedou určit z jednoduchých pomůcek.

Římští auguři používali zvířecí játra, které dnes nahradila dostupnější kávová sedlina nebo lístky čaje, karty nebo trochu nákladnější křišťálové koule. Když tyhle prostředky nemáte po ruce, poslouží mince.

Pokud jste na pochybách, jak dopadl výsledek referenda neuronů odhadující budoucnost nebo nejste spokojeni s jeho výsledkem, svěříte rozhodující hlas ploché věci z kovu, dnes už většinou neušlechtilého. Ta se po vyhození ve vzduchu několikrát otočí a pokud sama je na pochybách, kutálí se dlouho po hraně, než padne hlava nebo orel, jak se dodnes tradičně říká líci a rubu mince podle hlavy panovníka a jeho erbu.

Nejlepší by bylo používat nějakou vyzkoušenou a spolehlivou korunu, s otlučenými hranami a otřelými nápisy, kterou už dědeček či pradědeček nosil v kapsičce u vesty a která jej nikdy nezklamala a dobře rozhodla.

Pokud jste takovou minci nezdědili, můžete se pokusit takovou minci spolehlivě předpovídající budoucnost najít. Stačí si zřídit paranumismatickou laboratoř, opatřit si pytle peněz a začít. Postupovat můžete stejným způsobem jako se zkouší paranormální jedinci v parapsychologických laboratořích, kde se ověřují jejich schopnosti uhádnout jaké karty jsou skryty v uzavřených obálkách.

Mince může odpovídat jen dvojím způsobem, ano či ne, na otázky, položené tak, aby jinou odpověď nevyžadovaly. A tak, jako se vyskytují mezi lidmi osoby s nadpřirozenými schopnostmi, tak se mohou a dokonce musí vyskytovat mince obdařené podobnými schopnostmi. Alespoň to předpokládá teorie pravděpodobnosti, což je věda exaktní a všeobecně respektovaná. Jediným problémem je, že mince nejsou schopné si svůj talent uvědomit, nevěří si, nemají dostatek sebedůvěry a nenabídnou vám samy ochotně své služby, ať zdarma nebo za úplatu. Pokud nemáte mimořádné schopnosti sami, abyste při doteku vycítili, jaká mimořádná aura emanuje z napohled obyčejné mince, která však umí pouhým dopadem na jednu či druhou stranu správně odpovídat na položené otázky, tak se musíte dát do testování.

Polovina mincí odpoví správně na prvou otázku a jedna z 32 je už tak vyjímečná, že se nesplete ani jednou v sérii 5 otázek. A takový výkon, třeba jen v kvizu ověřujícím Vaše znalosti, byste minci mohli závidět. A při tom se mince nemohla připravit předem, nemohla si o problematice, na kterou jste se jí ptali, nic přečíst. A to se dají najít ještě zázračnější mince, které odpoví správně třeba na sérii 10 otázek. Teoreticky existují mince, které by se nespletly ani v nekonečné sérii otázek.

To je matematický fakt, o kterém nemusíme pochybovat. Co platí pro mince, to by mělo platit i pro lidi. Jenže tady už se tomu neříká náhoda, ale štěstí. Jestli někdo uhádne správně pět odpovědí na pět otázek, tak má štěstí a ten, kdo odpoví vždy špatně, má smůlu.

Pokud platí zákony teorie pravděpodobnosti, měli by miliardami obyvatel Země existovat lidé, kteří odpoví bezchybně na sérii až asi 25 otázek. Je nepochybné, že takový člověk postupně získá sebedůvěru a začne si věřit.

Problém je v tom, že minulost nezaručuje budoucnost. Správná odpověď na předchozí otázky nezaručí, že mince odpoví správně na jakoukoliv další otázku.

Když tenista vyhraje za sebou 5 zápasů, závisí jeho šance, že vyhraje i šestý na tom, zda to bude finále turnaje, kde se utkají dva nejlepší, nebo prvé kolo dalšího turnaje, kde se může střetnout s nejslabším účastníkem.

V prvém kole vítěz nebývá nasazen proti nejsilnějším hráčům. Ale ve finále turnaje se střetávají rovnocenní soupeři a jejich šance vyhrát turnaj jsou přibližně poloviční.

Při hádání budoucnosti se jedná o nekonečný turnaj, pravděpodobnost výhry se s minulými úspěchy zvyšuje jen nepatrně, jak věštec získává zkušenosti (to však není paranormální postup), naděje na příští úspěch se však zvyšuje, čím méně pravděpodobná je dlouhá série úspěchů.

Mince se nemohou učit z minulých úspěchů, ani se nesetkají s lehčími otázkami.

Jejich problémem je spolehlivost, která dosahuje jen 50%, tedy je nejmenší, jaká může být.

Se stejným problémem jako mince se potýkají všechny paranormální techniky a osoby, které si o sobě myslí, že mají výjímečnou schopnost poznávat budoucnost. Nikdy si nemohou být jisti, že v příštím testu jejich schopnosti neselžou.