|
|
Pan Novák byl věčně s něčím nespokojen. S manželkou, sousedy v domě, úřady, stavem okolí a vůbec.
Manželka si na něj za víc než čtyřicet let společného života zvykla a na jeho pokusy vyvolat hádky vůbec nereagovala. Jednou týdně uvařila, a když to odmítl jíst, musel žít na míchaných vajíčkách a salámu.
Sousedé si jej nevšímali, jako kdyby byl vzduch a na jeho pokusy stěžovat si na výchovu mládeže, že jej nezdraví ani děti, škola i radnice se chovaly jako mrtví brouci.
Po několika prohraných soudních sporech se mu nechtělo vyhazovat peníze za advokáty. Byli mezi nimi i takoví, kteří si řekli o zálohu dřív než vás vůbec vyslechli.
Nejhorší bylo si stále vymýšlet, co dělat s volným časem. Na televizi se věčně dívat nedalo. Jeho žena by před ní vydržela sedět od rána do noci, ale kdo by tu elektriku potom platil. Ty jejich programy se ostatně pořád opakují a pokud člověk není senilní, tak je všechno zná.
Do hospody nechodil ze zásady. Za pivo tam dáte dvakrát tolik než supermarketu a když se zapojil do nějaké debaty, obyčejně to skončilo hádkou. Jednou dokonce dostal facku a policie kauzu založila.
Aby ubil čas, chodil na procházky. A aby ten čas jen tak zbůhdarma nepromarnil, věnoval se výchově řidičů.
Měl k tomu báječnou příležitost. Kolem jeho bydliště, brněnského sídliště Lesná vede Okružní ulice, která pokračuje směrem na Soběšice, kdysi vesnici a dnes oblíbenou adresu nových zbohatlíků. Žádné auto tady omezení rychlosti nerespektuje. Pan Novák marně policii upozorňoval, že se tu jezdí rychle, někdy možná i stopadesátkou.
Proto pan Novák postával nenápadně u přechodu, vyhlédl si auto, které jelo podle jeho odhadu hodně rychle, a vkročil mu bez ohlížení do dráhy tak, aby muselo brzdit. Čím prudčeji, tím líp.
Na druhé straně silnice se ohlédl, chvíli si odpočinul a vyhlížel další oběť. Policie by mu měla být vděčná, že dělá práci za ni. Takový řidič, který to zažil, si podruhé dá raději pozor a pojede pomaleji.
Časem svou výchovnou techniku zdokonalil, nestačilo mu jediné auto, ale vyhlížel jejich skupinky. Na tohle vylepšení umravňovací techniky přišel poté, když prvému autu, které muselo kvůli němu prudce brzdit, nefungovala brzdová světla a následující auto do něj narazilo.
Pan Novák počkal, až přijela policie, a se zájmem sledoval celé vyšetřování. Jako svědek nehody se však nepřihlásil, co kdyby ten první řidič uplatnil námitku, že mu vběhl do dráhy bez rozhlížení. To by nakonec mohl dostat pokutu i on sám.
Bohužel, takový úspěch byl ojedinělý, ač se pan Novák snažil jak mohl. Byl stále odvážnější při svých pokusech nachytat neukázněné řidiče.
Až jednou se mu to podařilo úplně dokonale.
Vběhl pod kola prvého rychle jedoucího auta tak, že při brždění dostalo téměř smyk.
Řidič druhého vozu, těžkého terénního auta s předimenzovaným pochromovaným nárazníkem a téměř černými skly, se příliš řízení nevěnoval. Měli bychom říci, že se mu nevěnoval vůbec.
Při jízdě do kopce řešil otázku, zda by neměl něco dělat se svou sexuální úchylkou, kterou sám orientačně nazval autochismus. Už jej to nebavilo nikde jinde, než v tomto nádherném autě. Manželka se dala přemluvit k vyjížďce jen zřídka, obyčejně s nimi jely děti a tak musel umlouvat náhodné společnice. Rozhodl se, že zatím léčení nepotřebuje a soustředil pozornost na zlatou kouli zářivých vlasů ve svém klíně. To, co mělo být laškovnou předehrou, aby po zastavení neztráceli drahocenný čas, se změnilo v zážitek na celý život.
Koutkem oka zaregistroval, že ten blbec před ním brzdí na rovné silnici, instinktivně auto strhl, za což se hned pochválil, protože to bylo opravdu dokonalé, jak změnil jízdní pruh, a pak se vzepřel oběma nohama, aby vypnul kyčle, když dosti nečekaně ejakuloval, protože oba zážitky se mu spojily v jedinou nádhernou euforii.
Pravé chodidlo se však opíralo na pedálu plynu, takže silné auto ještě zrychlilo. Nárazu do chodce si řidič ve své euforii vůbec nevšimnul a pokračoval ve své jízdě. Takže z místa nehody ujel. To mu později u soudu velmi přitížilo.
Pan Novák se svého úspěchu nedožil.