Sign In Sign-Up

Welcome!

Close

Would you like to make this site your homepage? It's fast and easy...

Yes, Please make this my home page!

No Thanks

  Don't show this to me again.

Close

Chemické Listy 86, 839-842 (1992)

Něco o patentech

Milan Kunz

Patenty jsou stálé disipativní struktury informace, které umožňují transformaci výlučných znalostí v monopolní zisky. Znalosti musí být průmyslově využitelné. To znamená, že není patentovatelný objev nějaké přírodní zákonitosti, nýbrž myšlenka, jak nově objevenou zákonitost využít, nebo jak nově využívat již známé zákonitosti.

Na rozhraní mezi výzkumem, výrobou a trhem vznikla vrstva tvořená patentovými úřady, patentovými soudy a specializovanými advokáty, patentovými zástupci, inženýry a rešeršéry, která za své služby zadržuje nezanedbatelnou část zisků plynoucích z aplikace vynálezů chráněných patenty a tím zkracuje prostředky , které by bylo možné věnovat pro vědu.

Československé vynálezectví mělo vynikající tradici jak ve vynálezecké aktivitě, tak ve významu vytvořených vynálezů.Tato tradice byla přervána - nejen zavedením instituce autorského osvědčení, ale především chápáním významu vynálezů a jejich patentování průmyslovými manažery. To plynulo ze všeobecné neúcty k právním vztahům.K tomu se v současné době přidala ekonomická situace, vzniklá rozpadem chemických koncernů, které by měly dostatečnou velikost a prostředky k provádění koncepční patentové politiky, a vůbec nedostatek prostředků na výzkum a jeho realizaci.

symbolický význam, protože domácí konkurence není schopná v krátké době napodobit nové výrobky a postupy. Při omezování prostředků se začíná u tak zvaně zbytečných výdajů, což jsou výdaje na patentování, které se v rozpočtech objevily jako nová položka, protože dříve byly autorská osvědčení zdarma. Za toho stavu můžeme následující úvahy pokládat za akademické.

Živé organismy mají v podstatě dvě možnosti, jak předávat potomstvu své zkušenosti zakódované v genetickém materiálu nebo napodobivým chováním, ke kterému se u člověka přidala ještě řeč a písmo.Speciální znalosti výroby a zpracování kovů, skla a stavebnictví se předávaly v rodech z otce na syna a později v řemeslnických ceších mistrem učedníku.Tento způsob transferu informací se ukázal nedostatečným v době, kdy vědy dospěly do stadia, kdy se jejich výsledky daly ekonomicky využít.Typickým příkladem je odhalení tajemství výroby porcelánu.Vynálezce se stal vězněm svých vědomostí, protože byl prohlášen za nositele státního tajemství.Tento způsob ochrany přežívá dodnes, ale je nepraktický tam, kde majitelem výrobního tajemství je soukromá osoba, která nemůže zotročit své zaměstnance.

Vynálezce nového výrobku nebo výrobního tajemství má zájem na utajování svých vědomostí, aby mohl dosahovat nadprůměrné zisky prodejem exklusivních výrobků nebo nižšími výrobními náklady, společnost by naopak chtěla, aby se takové znalosti staly veřejným majetkem, kterého by mohli využívat všichni občané.

V tom se našel kompromis :stát zajistí vynálezci za prozrazení výrobního tajemství monopol na určitou dobu, po kterou bude mít výsadní právo monopol využívat nebo případně poskytovat licenci na jeho využívání dalším zájemcům.Výměnou za tento patent se vynálezce zaváže, že vynález odhalí a popíše.Prvá dohoda tohoto druhu byla uzavřena v Benátkách v roce 14741.K dalšímu vývoji došlo v Anglii, kde protimonopolní zákon z roku 1623 zakazoval panovníkovi udělovat jiné monopoly než prvým a skutečným vynálezcům na živnostenské výrobky a výrobní postupy.

Koncem osmnáctého století obě revoluce, americká a francouzská přijímají zákony na ochranu vynálezů a v následujícím století vývoj přejímají všechny průmyslové státy.Při tom docházelo k přirozeným snahám o unifikaci předpisů,která vedla v roce 1883 k přijetí Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Ta byla později několikrát upravována.

V Československu platil do roku 1952 rakouský patentový zákon z roku 1857. Pak došlo ke třem socialistickým úpravám /zákon č.6/1952 Sb,č.34/1957 Sb, č.84/1972 Sb/, které byly odstraněny zákonem č.527/1990 Sb, který obnovil instituci patentu jako jediné formy ochrany vynálezu.

Archimedes prý v okamžiku, kdy přišel na způsob, jak dokázat,že koruna krále Hierona obsahuje více stříbra, než by měla, vyběhl z lázně nahý křiče: heureka. Dnešní vynálezce by mohl svého předchůdce napodobit, protože tím křikem Archimedes podstatu vynálezu neprozradil,ale před tiskovou konferencí o významu vynálezu by rozhodně měl podat patentovou přihlášku.

Popis vynálezu je vlastně epická báseň, ve které autor vynálezu nebo lépe osoba školená v skládání těch bajek vylíčí vynález.

Začíná se krátkou strofou, ve které se čtenáři objasní,o čem se bude zpívat.Pak následuje popsání současného stavu techniky. Jenom lidé neobratní se spokojí povšechnou charakterizací situace. Daleko věrohodnější dojem vzniká,když se cituje co nejvíce patentů z daného oboru.Nemusí být všechny, ale měly by být co nejčerstvější,aby bylo znát, že se tvůrci vynálezu vyznají v tom, čemu se říká state of art. Neomaleně působí, pokud se vše předchozí jenom haní jako nevyhovující, daleko elegantnější je přiznat předchůdcům velké zásluhy a jen tu a tam najít chybičku na kráse.Nemá smyslu zamlčovat vynález, který se pokoušíte napodobit nebo vylepšit. To není jen chyba, ale přímo hloupost, pokud se spoléháte, že referent patentového úřadu vám na ten fígl nepříjde.Pokud spis neuvedete a referent jej při rešerši najde, jen obtížně budete vyvracet jeho námitku, že váš vynález splňuje podmínku novosti.Pokud jej uvedete, bude muset referent dokazovat, že vaše modifikace je tak nicotná, že nezasluhuje ochranu.

Když posuzovatele dostatečně unavíte, rozptýlíte jeho pozornost veselými historkami, jak si představujete provedení svého vynálezu.Nikoho nezavazují ani neomezují a říká se jim příklady.Předpokládá se, že příklady dokumentují celý rozsah vynálezu,což svádí přihlašovatele, aby popisoval myšlenkové pokusy.Příklady mají ukázat přednosti vynálezu, proto slouží příklady srovnávací.Pokud by přímým srovnáním výhody nebyly zcela jasné,tak by jste si měli vědět rady : ve srovnávacích příkladech se prostě objeví jiné koncentrace, teploty a tlaky než v příkladech provedení vynálezu,aby srovnání vyžadovalo složité přepočty. Na to referent nemá prostě čas. jeho inteligenci a znalosti raději nepodceňujte.Není z nich sice každý Einstein,ale patenťák není žádný zaopatřovací ústav pro neschopné techniky.

Popis vynálezu končí vítězným refrénem,v patentových nárocích zopakujete podstatu vynálezu.Tady jste vázáni víc než básník veršem. Každý nárok musí tvořit jediná věta rozdělená cesurou "vyznačující se tím,že".Tento epitheton constans je charakteristický pro popisy psané dle německé patentové soustavy,kde se v prvé části definice vynálezu definuje známé provedení a v druhé, zvané význakové se uvádí jen údaje specifické pro vynález.

Angloamerická škola chápe patentové nároky v doslovném významu slova claim, jako prostor, který je nároky vymezen.Proto v amerických patentech bývá nároků mnoho a často se dublují.

Při definování vynálezu platila zásada, že čím kratší je definice, tím větší je rozsah platnosti vynálezu,protože je méně omezen .K ochraně vynálezu stačil jediný nárok, další nároky chránily výhodná provedení vynálezu. Sloužily jako určitá pojistka : kdyby základní nárok neprošel,bylo možné získat patent na další nároky tak, že se celý prvý nárok změnil na předvýznakovou část definice.Nyní vlivem amerických přihlašovatelů dochází k hybridizaci,počet nároků se zvyšuje,často zcela mechanicky,jen z právních důvodů,aby bylo možné dokázat vážnost porušení patentu počtem nároků,které narušitel překročil.

Pokud jsme poněkud pohrdavě charakterizovali popis vynálezu jako bajky, to ještě neznamená, že patentové spisy nejsou nedílnou součástí technické literatury a že jejich studium nezaslouží pozornost.Ba právě naopak, musí nás zajímat,proč byli lidé ochotni k získání patentu obětovat tolik námahy a peněz.

Patenty jsou často jedinou formou publikace výsledků průmyslového výzkumu a údaje o vlastnostech dlouhé řady sloučenin byly excerpovány jen z patentových spisů.Narazíme na ně i při rešerši v Chemical Abstracts, ale existují databáze specializované jen na patenty. Z nich byla pro Československo nejvýznamnější databáze firmy Derwent,protože byla dostupná jak ve své tištěné formě, tak později v počítačové mutaci všem vážným zájemcům3.

Ruční rešerše v Chemical Abstracts je dobré kondiční cvičení prokrvující mozek stálým vstáváním,přenášením těžkých svazků a šplháním na žebřík.Listování v kartotéce je mnohem pohodlnější,avšak vyžaduje neustálou koncentraci a schopnost globálního čtení.Co bude vyžadovat počítač, to se teprve ukáže,zatím je to jen poslušný idiot, který udělá jen to,co se mu přikáže.V současné době jsou centrální databáze nahrazovány neuvěřitelně výkonnými optickými disky, na kterých jsou s PC dostupné i úplné popisy vynálezů4.

Výsledky patentové rešerše lze vyhodnotit dvěma způsoby,odborně a statisticky. Při technickém rozboru klasifikujeme spisy podle způsobu řešení problému, korelujeme prostředky s dosaženými výsledky.Hledáme při tom alternativní způsoby řešení, nebo naopak zobecňující prvky.Technický rozbor by mělo doprovázet statistické vyhodnocení,které odhalí spoustu údajů důležitých pro organizaci výzkumu.

Počty patentů firem řešících daný nebo podobný problém charakterizují rozsah úkolů a finanční prostředky,které bude třeba věnovat na zvládnutí úkolu. Náklady na získání jednoho patentu u velkých firem se odhadují řádově na miliony dolarů nebo asi 10 člověkoroků5 přičemž se neustále zvyšují.

Existují sice jedinci,kteří dokážou vyplodit za rok i 10 vynálezů,ale jejich podíl v populaci je zanedbatelně malý6.Těch 10 člověkoroků je zatraceně tvrdá norma, kterou většina výzkumných ústavů neplnila i při blahovolném posuzování úrovně vynálezů.

Zajímavé věci se též objeví při rozboru časových řad8-10.Četnosti patentů odhalí období zrodu zájmu,fázi/exponenciální růst,útlum/ způsobené buď úspěchem při řešení nebo poznáním, že problém není uspokojivě řešitelný dosažitelnými prostředky.Lze i odhadovat,kdy bude problém při daném tempu vyřešen11.

Socialistické právo zavedlo místo patentu instituci autorského osvědčení.Mělo to svou logiku,vynálezy se stávaly veřejným majetkem okamžitě a využívatel byl jen povinen vyplatit zákonnou autorskou odměnu.Odměňování autorů nebylo žádnou socialistickou zvláštností,,znalo je i německé patentové právo a autoři se odměňují nejrůznějším způsobem i v USA12.

Problém spočíval v systému,kdy se dávala přednost kvantitě před kvalitou. Proto se stimuloval počet přihlašovaných vynálezů,posuzovala se velmi blahovolně kriteria pro udělení osvědčení.Podobnou inflaci přihlášek vynálezu lze pozorovat v Japonsku, kde je velký počet přihlášek způsoben jednak přísným posuzováním jednotnosti vynálezu, která neumožňuje zobecněná řešení a dále jsou podobné přihlášky projevením zájmu o udělení licence.

Popisy vynálezů obvykle neobsahovaly rozbor současného stavu techniky,který by překročil rámec zastaralé výrobní praxe.Největším systémovým nedostatkem však byla trvalá platnost autorských osvědčení,která kodifikovala hlemýždí tempa technického rozvoje a umožňovala roztahovat výzkumné úkoly na několik pětiletek.I v tom nejlepším případě, kdy byl vývoj zahájen prakticky současně s kapitalistickými firmami, byl do výroby zaváděn morálně zastaralý produkt, na který vypršela ve světě patentová ochrana.A zdokonalení, na které kdysi dávno byla udělena ochrana se staly obsolentní.Protože neexistoval trh a přímé porovnání výrobních nákladů, přinášely realizace autorských osvědčení plánovaný zisk za každou cenu.

Doba platnosti patentu 15-20 let od přihlášení nebyla zvolena náhodně.Vychází z délky inovačního cyklu,životnosti strojů a jak ukazují i současné analýzy, také z životnosti informací,které podle citačních analýz mají poločas rozpadu asi 8 roků,což je srovnatelné s životností patentů, posuzované dle statistik placení udržovacích poplatků13,14.

Teoretické právo na odměnu si museli autoři vynálezů jistit řadou ústupků,většinou jmenováním vedoucích pracovníků podniků jako spoluautorů.Dosti často se museli o odměnu soudit a někdy ji dostali jen souhře okolností.Tak třeba před udělením státního vyznamenání čelný funkcionář káravě poukázal na nepříznivý ukazatel počtu soudních sporů, které se pak šmahem vyřídily mimosoudně.

Podle nového zákona o vynálezech,průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích č.527 1990/Sb vynálezce oznámí zaměstnavateli,že učinil vynález. Zaměstnavatel je povinen v zákonné lhůtě reagovat .Buď si vyhradí právo na vynález a v tom případě musí vynálezce odměnit přiměřeně k očekávanému významu vynálezu.Zákon nestanoví ,co je přiměřená odměna,patrně se bude vycházet ze sazebníků odměn za autorská osvědčení.Po přijetí vynálezu má jeho majitel právo přihlásit k patentování,není však povinen přihlášku podávat.

Jak jsme už uvedli, při dnešní snaze šetřit se může zdát pádným důvodem k ignorování vynálezu snaha uspořit několik tisíc korun za podání přihlášky, průzkum, udělení patentu a jeho vytištění.Takové skrblictví je krátkozraké : výdaje na získání patentu jsou srovnatelné s cenami inzerátů v odborných časopisech.Patent se dostane do databank,kde informace hledají odborníci, údaje o počtech patentů patří k obvyklým charakteristikám chemických firem.

Pokud bude zaměstnavatel spekulovat s tím, že ušetří i peníze za odměnu vynálezcům, může se dočkat nepříjemného překvapení. Právo požádat o patent přechází na autory.Při dnešních platech je to sice spíše teoretické, ale investice do patentové ochrany by se mohla autorům vyplatit. Pokud dojde k realizaci vynálezu, na který máte patent, můžete dosáhnout toho, že provozovatel musí zastavit výrobu a nesmí výrobky prodávat, leda po zaplacení licenčních poplatků, které jsou několikanásobně vyšší než autorské odměny.

Především je třeba pochopit základní rozdíl mezi autorským osvědčením a patentem. Progrevsivně se zvyšující poplatky a omezená doba platnosti nás poučují o základní zásadě, že čas jsou peníze.Aby patentování mělo smysl, musí se patentované výrobky či postupy objevit na trhu prakticky současně s udělením patentu.Buď se spokojíme s patentováním drobných změn, které nevyžadují rozsáhlé práce, nebo se naučíme řešit složité a rozsáhlé inovace v krátkých lhůtách. To si vyžádá zcela novou organizaci práce výzkumných ústavů,která by umožnila soustředit na řešení jediného problému stovky lidí.Do té doby se musíme spokojit přištipkařením nebo tím, že naše nápady budou uskutečňovat a prodávat schopnější.

1.Res J.Ochrana vynálezov,Práca,Bratislava,1958

2.Hoffmann R. Ang.Chem. 100,1653 /1988/

4.Chem.Eng.90/8/29/1983/

5.Adler S.F.,Fang H.H.P.Research Management,29 /5/29/1986

6.Levine L.O.Scientometrics 10,35 /1986/

7.Kunz M.Chem.listy 70,371 /1976/

8.Pavitt K.Scientometrics 7,77 /1985/

9.Ljuksemburg A.M.,Puzakova T.J. Nauč.-Techn. Inform. Ser.2 1987/8/23

11.Kunz M. Chem.průmysl 27,82/1977/

14.Sanders H.J.Chem.Eng.News 58/21/32/1980/

13. Kunz M. Scientometrics 1,275/1979/

14. Noma E.,Olivastro D.J:Amer.Soc.Inform.Sci.36,297 /1985/

M.Kunz Something about patents

An essay about history of patenting,the art of patent specifications writing,author°s certificates and prospects of patenting in Czechoslovakia